Jdi na obsah Jdi na menu
 

Psi a Lolča

 

Lola  ( červen 2002 - 14.2.2010)- skoropes

Obrazekje samec zakrslého beránka, kterého si (skoro- byl před ním ještě Bunny, který nevydržel do rána od koupení) Fanda koupil za první výplatu ve své první práci v 2002 s ujištěním, že to je holka. Od té doby jde s námi životem a i přes to, že to je zřejmě nejdražší králík širokodaleko, jsme rádi, že tu s námi pořád je. Jeho zvláštností je, že nikdy nežral seno ani trávu a dokonce jsme zjistili, že nežere nic co má zelenou barvu…a to ani když má opravdu hlad. Brzy se ukázalo, že to není jeho jediná zvláštnost- zřejmě si myslí, že je pes.  Asi proto, že od mala se psem v rodině vyrůstal.

V říjnu 2007 měl bohužel ošklivý úraz (na zahradě skočil z lavičky na beton a nějak pod sebe zapomněl dát tlapky a přistál rovnou na čumu ). V důsledku toho si zlomil spodní čelist, pohnuly se mu spodní zuby (takže si je nedokáže pravidelně obrušovat) a po tříměsíčním léčení mu hnis (který u králíků je konzistence zubní pasty a nejde ho tedy "oddrenážovat") poškodil levé oko na které zdola silně tlačil (vypadlo mu a hnis z větší části vytek- což mu pravděpodobně zachránilo život). Po více jak ročním užívání antibiotik, byl jeho zdravotní stav stabilizován a my jsme z finančních důvodů léky postupně vysadili. Dnes je Lola spokojený sedmiletý králíkopes….zůstala mu boule pod čelistí, jedno oko a jednou měsíčně složité zkracování dolních hlodáků. Jídelníček se mu scvrknul na kaši z králičích granulí a vitamínů a místo psích granulí chodí Lenymu krást maso z konzervy. Kromě toho, že občas do něčeho zleva narazí (do klece se sám netrefil docela dlouho), na něm málokdo něco pozná. A nám to přineslo poznatek, že králíci milujou heřmánkový čaj…ale musí se osladit……a taky fakt, že i dobrý veterinář nemusí mít úplně vždy pravdu (po tom co nám ho pomohl úspěšně vyléčit, se přiznal, že Lolče nedával víc jak tři měsíce života) .

 Tak se stal jediným rozmazleným psem v rodině, u kterého je tolerováno žebrání pod stolem, spaní v posteli a neumývání tlapek po příchodu ze zahrady. Nejoblíbenějším jídlem je tvrdý salám, řízky a psí granule a  masové konzervy. Hlídá zahradu, spí se našimi psi, kocour se mu zdaleka vyhýbá a miluje sledování reklam a  televizních zpráv -zásadně na svém místě v křesle.

S Lolčou jsme se museli rozloučit na Valentýna 2010. Myslíme si, že ho dohnal věk (králíci se prý dožívají maximálně 6 let ) a že jeho tělíčko už bylo unavené.  Z ničeho nic se jeho zdravotní stav začal prudce zhoršovat- v pátek se mu na pravé tváři udělala velká boule, která mu znemožnila pořádně žrát a tak jsme přešli na krmení stříkačkou. V sobotu ráno jsme opět nasadili antibiotika a zkusili bouli propíchnout a vytáhnout případný hnis. Nebyl tam hnis, ale jen vzduch a trochu vody (možná je i verze s rakovinou, kterou králíci prý trpí). V neděli ráno už Lolča odmítal i pít (nežral od soboty), měl krvavý průjem a kroutil se v křečích někde v bříšku. Nechtěli jsme prodlužovat jeho ani naše trápení a tak jsme se s ním rozloučili a dopřáli mu lehký a rychlý odchod. Bolí nás to, ale je to fér. Užili jsme si s ním sedm krásných let a budeme na něj už navždycky vzpomínat. Jsme vděční, že jsme mohli jít životem s ním.

 

Když naše rodinná rada rozhodovala jaké plemeno psa je vhodné pro náš životní styl, byli jsme si vědomi, že potřebujeme psa schopného obývat relativně malý bytový prostor a zároveň psa, který s námi bude sdílet aktivní život u koní. Navíc bylo podmínkou, že musí být dobrým společníkem i k dětem a ostatním zvířatům. Plemeno Zlatého retrievera jsme si tak vybrali dlouho před pořízením ranče.

 

Lancelot (* 20.12.2007)- zlatý retriever

     Obrazek

Pro Lenyho jsme si byli u manželů Zahradníkových nedaleko Hradce Králové v únoru 2009 (pozvracel nám bílý interiér naší Vectry jen co jsme zastavili před domem ).

    Aby toho nebylo málo, tak ve stejné době, kdy jsme léčili Lolču, nám bylo doporučeno (po předchozích testech na displazii ve čtyřech měsících) nechat mu chirurgicky- kauterizací chrupavky poopravit růst levé kyčle. Operaci Leny zvládl, i když sedace byla dost velký boj. Leny má zároveň nejdražší zuby celé téhle rodiny, protože si v devíti měsících nechal od cizího koně urazit levý špičák a to ještě k tomu rovnoběžně s dřeňovým kanálkem……další sedace, čištění kanálku a velmi drahá bílá plomba. Od té doby je vše naštěstí v pohodě, i když plomba může dle slov veterináře kdykoli povolit (tedy neměla by….pokud nebude kousat nic tvrdýho- kosti, klacky a tak ) a na kontrolním rentgenu na displazii jsme ještě nebyli. Největší legraci si Leny užije s plyšákama a Leem, kterého zdřejmě považuje také za psa (spolu s Lolčou).

    Na ranč si rychle zvykl... jo prostor je prostor. Naučil se doprovázet každé ráno Lea do výběhu, objevil, že se dá pít i ze záchodu a že jakmile je doma sám, tak v popelnici se dá leccos najít  (čímž nám jasně vrací naše rozhodnutí, že do postele už opravdu nesmí). Přes počáteční obavy z tak velkého psa, se stal miláčkem zdejších dětí, které ho ochotně vodí domů, pokaždé co najde novou díru v plotě a myslíme si, že už i dospělí ho všichni znají.....plyšáci roztahaní po celé vesnici se nám ochotně vrací zpátky hozením přes bránu (tímto jim také děkujeme).

 

 

Muf- Supermuf  (* 8.2007)- hovawart

Potřeby ranče a Lenyho (Lancelota) si vyžádali nového obyvatele - hlídače. S Mufem jsme se našli po internetu úplnou náhodou, když jsme hledali nějakého zlatého retrievera, který se ocitl v útulku a hledá nový domov.  V mikroazylu pana Decenského, kde byl Muf umístěn,  jsme se byli podívat v pátek  23.10. a okamžitě bylo rozhodnuto, že dál hledat nebudem.  


Muf je dvouletý pes plemene hovawart a jeho přesný příběh neznáme. Myslíme si prostě, že ač prý bydlel u rodinného domku, tak jak rostl, tak přerostl svou boudu, zahradu a nakonec i páníčky. Tak se dostal do mikroazylu i s obojkem a očkovacím průkazem. Narozdíl od cesty, kterou snesl v pohodě, seznamování s Lenym neproběhlo úpně podle našich představ a kluci si to mezi sebou museli trochu porovnat ( Leny moc nepochopil kde končí hra a kde začíná výchova, což Mufa evidentně vyvádí z míry). Po prvním víkendu stráveném společně na ranči a na procházkách se ale mraky rozplynuly a "bílej a černej" se nám na ranč vejdou oba.

 

Pro zajímavost něco o plemeni (zdroj: http://www.hovawart.cz/hovawart/ )

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Psi a Lolča

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář